A kdybyste se nás zeptali: "A o čem byste nám popovídali, kdybychom vám k dispozici dali slov celý milion???," věřte, že bychom začali takhle zeširoka:
Toto povídání je o naší historii. Ta, jak je známo, má vždy i více možných náhledů či interpretací. Právě proto je zde každému z nás dopřán neomezený prostor k obhájení svých tezí. Já sám jsem například přesvědčen o naprosto lživých a klamných výpovědích některých svých kolegů, některé věci mě skoro až urážejí, ale nezbývá mi, než Vám touto cestou sdělit skutečnou pravdu, která bude ale zřejmě zase nepřijatelná pro ostatní... (a.p.)
 

Jak to vidí Michal Franěk (zatím staré vyprávění)
Jak to vidí Petr Baumruk (zatím staré vyprávění)
Jak to vidí Andrzej Palec (zatím staré vyprávění, vyprávění o červnové cestě do Opavy, vyprávění o nahrávání ve studiu, krátké povídání ze křtu DOPISů)
 
Jak to vidí Filip Míšek (ZATÍM nedodal žádné vidění)
Jak to vidí Pepíno Suchánek (ZATÍM sice také nic nedodal, ale brzké vidění přislíbil...)

Moje první setkání s kapelou  bylo telefonické. Loni v únoru mi zavolal kluk, s takovým divným jménem, a ptal se, jestli s ním nechci hrát v kapele. Já jsem řekl jasně a tak jsme se domlouvali, kde se sejdem. Andřej (tak se jmenoval) navrhl sejít se na koncertě Deep Decline. Když se ptal, jestli tu kapelu znám, tak jsem přitakal a v domnění,  jaký neudělám dojem jsem dodal, že některé členy dokonce znám osobně. Chvilku jsem si myslel, že se mi to povedlo, ale po udiveném "Jo????" pokračoval: "A koho? Já jsem jejich zpěvák ". Nevím přesně co jsem tehdy odpověděl já, ale pravda byla taková, že jsem znal klávesáka Borka, který s nimi už alespoň pět let nehrál. Nakonec jsme se nějak domluvili a na koncertě se sešli.

 Tam jsem poznal ještě klávesáka Jaromíra, který na mě hluboce zapůsobil, zejména když si stoupnul o dva schody výš, takže jsme si hleděli zpříma do očí a s lehce nakrabatělým čelem se tichým, ale pevným hlasem, vyptával, kolik je mi let, jak dlouho hraju na basu, jestli si myslím, že to zvládnu , jestli jsem ochotný se nechat obarvit na černo, jestli mám mladší sestru a tak podobně. První setkání  celé kapely (a s bubeníkem Jakubem zároveň i předposlední ) se uskutečnilo v restauraci "U vinohradské tržnice". Vzpomínám si, že při druhém pivu se ledy prolomily a začal jsem si s kytaristou Pájou povídat o fotbale, což nám vydrželo alespoň jestě další dvě piva.  Určitě došlo i k debatám o muzice a s odstupem času musím říct, že to byla nejlepší "zkouška" až do konce června. Možná, že jí může konkurovat jestě jedno setkání kapely a to focení v nějaké galerii poblíž Perlovky. Víckrát jsme se totiž v tom období neviděli.

           Andřeje již znám z dřívějšího působení ve společném projektu MANNA( Honza Vlasák ,Kamil Šálka) , který neměl dlouhého trvání. Po zániku této formace, jsem s Andřejem neudržoval nějaký bližší kamarádský vztah , když jsme se náhodou potkali , prohodili jsme jen trochu zdvořilostní konverzace a to bylo vše .  Pak jsem ještě znal Bámu a Mářu , přes mé dva dobré kamarády Pepína a Martina . Jinak mé první setkání s NOCí bylo v Rock Café, kde předskakovali U cvaj. Poslouchám a říkám si ".... trochu jak Cure, ale docela dobrý." A pak to přišlo. Zpráva  o tom , že v NOCi je sháňka po bubeníkovi ,když se Mářa na to v..... , se k mému uchu dostala celkem rychle. Ještě téhož večera moje ruka  nervozně vytáčí Bámovo číslo. "Haló...........". 

           Snažil jsem se zde zachytit NOC jak ji vidím já od svého příchodu . Moc toho není , ale aspoň něco jsem ze sebe vypotil . Jestliže se dočtete někde jinde na našich kouzelných stránkách , že neustále chodím pozdě na zkoušky , tak to jsou jen pomluvy , protože už jsem nejmíň desetkrát přišel první !!!! (ha ha ha - pozn. Andrzeje)
 

Rozhodl jsem se, že napíšu pokračování mého starého povídání: Mé viděni i (97-98). Nové vydání se bude jmenovat: Mé vidění v i (97-99). Ovšem to vyžaduje spoustu času a přemáhání. Tato nová kniha bude obsahovat kompletně i zmíněný starší titul, ale ten bude zkorigován a obohacen o historii roku 98-99.

reklama: billboard.cz